Toblach

Oberhof - Prolog 3,75 km V

O něm jsem již na webu psal, takže opravdu letmo :-). Úvodní etapa TdS, podle mých zkušeností z předchozích Tour – nijak výrazně podstatná, pouze lepší výsledek lépe „nabudí“ do začátku Tour, ale s ohledem na 2.etapu, kdy se, až na jeden ročník TdS, kompletní hlavní pole sjelo do jedné skupiny a rozhodoval až závěr, opravdu malá ztráta nic neznamená. Osobně jsem doufal v lepší umístění, tak do 15.místa, tak jsem z 27.místa nebyl extra nadšený, ale již jsem zaznamenal v předchozích Tour v prologu i 36.místo, takže jsem to jako tragedii neviděl, ale nadšen jsem také nebyl.

Oberhof – 15km K stíhací závod

Celé dopoledne a část odpoledne silně sněžilo, takže trať pokryl kompletně nový sníh, problematické mazání, kdy jsme se rozhodovali mezi „nejteplejšími“ tuhými vosky a „mikrokontakty“, asi 45´před startem jsme se rozhodli pro mikrokontakty a udělali jsme dobře. Některé týmy do poslední chvíle zkoušely vosky a například Norové přiběhli s mikrokontakty až asi 15´ před startem. Před závodem jsem se úplně necítil, rozjezdové mikrokontakty mi moc nefungovaly (nestoupaly do kopce), u těchto lyží je velmi důležité, aby  jste je měli optimálně tvrdé, pokud je máte tvrdší než je vhodné, tak vám prostě podkluzují a veškerá výhoda mikrokontaktů je na těchto podmínkách pryč. Naštěstí závodní mám takřka ideální a i během závodu mi jely výborně. Do kopce jsem se ani já ani ostatní nevyhnuli tomu, že v určitých místech trati prostě lyže nefungovali a museli jsme to držet na rukou, ale to je v těchto podmínkách normální. Má strategie byla v prvních 2 z 5ti okruhů spíše usídlit se na dobré pozici ve skupině, „přečíst“ tempo a soupeře a pokud, tak začít vystrkovat uši až ve 3. okruhu. Podařilo se mi ji splnit do puntíku, poslední 2 kola jsem byl na čele a také podstatnou chvíli udával tempo, ale bohužel jsem se zhruba 350 metrů před cílem, z 2.-3.pozice přimotal do pádu Cologni, který se v souboji se mnou o ideální stopu rozplácl přes mé lyže, bohužel tak nešťastně, že i když jsem neupadl, že jsme byli tak zamotaní, že jsem se nemohl hnout ani tam ani zpátky a musel jsem holt počkat až se vymotá, zvedne a až pak jsme se mohli rozjet do finiše, ale to již nás pár závodníků objelo :-(. Ale ještě jsem nedopadl tak zle, protože třeba za ním jedoucí Heikinen byl pádem Cologni doslova sestřelen a sbíral se mnohem déle. Po závodě následovalo krátké vyjetí pro vyplavení laktátu z bolavých nohou a rovnou ze stadionu jsme přejížděli do Oberstdorfu, což nám trvalo asi 4 hodiny a do postele jsem se dostal tak kolem 23.30.

Oberstdorf – sprint K

Bohužel jsem potvrdil mou dosavadní sprinterskou bilanci a nepostoupil z kvalifikace, s čímž jsem i celkem počítal, ale stejně jako v předchozích letech mi to na chvíli zkazilo náladu. Proč? Protože pořád nechápu, jak to že nejsem schopen ve standardním sprintu postoupit z kvalifikace. Když si vezmu, že třeba v závodě na 10km intervalově jsem schopen, samozřejmě ve formě, atakovat 1.místo již na prvním mezičasu, který je většinou na 1.-1,5.km, tak jak to, že ve sprintu na podobnou vzdálenost nejsem schopen atakovat postup z kvalifikace. Samozřejmě nemluvím o finále, ale pouze o postupu. Samozřejmě sprint se jede o kus jinou rychlostí než je tempo na 10km, ale časový rozdíl bude tak kolem 5 vteřin na úvodní 1km, což by mi ještě mohlo na postup dát, ale ne 13, jak jsem předvedl právě v Oberstdorfu. Myslím, si, že je pro mě problém prostě vyrazit z nuly na takhle krátkou trať a tím jak moc chci pospíchat, tak se nesrovnám s technikou a jen se „mlátím“ a tím pádem mi to neodjíždí. Řečeno lehce, ale o změnu v realitě se pokouším již dlouho, ale pořád bez výsledku. Prostě na ten sprint jsem ještě moc velký janek :-(. Takže celkem dobrá nálada byla na nějakou hodinku pryč, ale o to víc jsem věděl, že musím bojovat v dalších etapách. Po závodě zpět 40km na hotel, na netu jsem sledoval rozjížďky a finále a poté šel běhat, strečink, večeře,…a doufal, že následující závod na Nový rok bude povedenější a také bez deště, kterého jsme si tento den užili až až.

Oberstdorf – Skiathlon 10km K + 10km V

Ráno dobalit, nanést všechny věci do auta (po závodě jsme měli přejíždět dál do Toblachu). Opět 40km na stadion, kde naštěstí nepršelo (i když do startu se o to počasí ještě párkrát pokusilo, ale naštěstí vždy déšť brzy ustal). Skiathlon je asi nejnáročnějším závodem pro servis, kdy musí perfektně připravit jak lyže na klasiku tak na bruslení, a i tento nebyl výjimkou a bylo vidět jak servismani kmitají a vše řeší v letu, ale naštěstí jsme 30´před startem měli připravené lyže na klasiku i bruslení, takže jsem si klasické lyže vyzkoušel celkem v klidu, již po krátkém projetí jsem věděl, že do kopce jsou pohodlné, a proto jsem nechtěl nijak mázu opravit. Ještě pár rovinek a šlo se na start. Po startu jsem se nejprve dost propadl a propracovával se ze zadních pozic a to zejména kvůli tomu, že startér odstartoval závod i přes to, že mezi mou stopou a Axlem Teichmanem, který startoval po mé pravici, stál kameraman :-(. Mezi stopami je už tak dost málo místa a kameraman tam velmi překážel, ale co se dalo dělat, nikdo start opakovat nebude, takže jsme musel upalovat a doufat, že se mu nějak vyhnu. Pak jsme s ještě v prvním kopci zařadil do vnější stopy, za mého parťáka z Oberwiesenthalské skupiny Andy Kühneho a nevšiml jsem si, že má zlomenou hůl…takže ještě 100 metrů než mu ji vyměnili , jsme ztráceli, jet jinudy jsem nemohl, protože vlevo byl plot a v prvao byly všechny stopy plné a mezi stopami nebylo místo…:-(, ale po prvním sjezdu jsem se již začal propracovávat dopředu. V klasice jsem se snažil útočit na prémie, které byly v 2.,3. a 4.kole, což se mi dařilo i díky výborné máze (do kopce super, ve sjezdech už slabší, ale poradil jsem si). Sprinty na prémii mě stály celkem dost sil, takže jsem se rozhodl na další prémii v 6.kole neútočit a v dalším, pouze pokud budu v dobré pozici. Na skejtu byl problém, že se trať ucpala, takže po malé chybě jste se vždy propadli dozadu, ale dopředu se dostat bylo velmi těžké a ne všude to šlo předjíždět. Ale i tak jsem pár bonusových vteřin v 7.kole pobral, v 8.kole před občerstvovačkou jsem měl kolizi z Alexem Harveyem, ale naštěstí jsem jen tak tak nespadl, i když opět propad o pár míst, v závěrečném kopci než jsem se dostal přes 2 závodníky tak se již pole přede mnou dost natáhlo…a i poslední sjezd do cíle, který byl velmi rychlý a díky hlubokému sypkému sněhu v zatáčkách dost nebezpečný a doslova jsem se modlil abych nespadl, protože na nohou jsem už sotva stál a pád by znamenal obrovskou časovou ztrátu….naštěstí bez pádu (pro mě) a už tu byl cíl se ztrátou 10´´ na vítěze, což jde. V cílovém sjezdu, pár metrů přede mnou, měl pád Babikov, kdy jsem ho viděl, jak letí hlavou dolů na hrazení, v první zlomek vteřiny jsem chtěl zastavit a spíš zjistit jestli žije a dát pomoc, protože to vypadalo hodně blbě, ale u toho hrazení byli lidi, tak by mu pomohli…v cíli jsme se s Heikinenem, který to taky viděl domáhali první pomoci pro Babikova, ale to tam vůbec nefungovalo :-(. Za chvíli Babikov nějakým způsobem dojel, padl za cílovou čárou, Když jsem viděl, že si ho nikdo nevšímá a že se tam kroutí bolestí, tak jsem za ním šel, pomohl jsem mu z lyží a odváděl ho někam k pomoci, než doběhli kanadští servismani, kteří si ho přebrali. Říkal, že ho strašně bolí ruka a bylo vidět, že toho má dost. Lyže a hůl zlomený. Prostě nic moc zážitek, a když si vzpomínám, jak ten pád vypadal, tak doufám, že se mi něco podobného nikdy nestane, protože já bych už asi nevstal. Jo Ivan Babikov, je prostě ruský „buldok“ , kterého jen tak něco nezastaví…Je to kámoš a držím palce ať nemá nic zlomeného a brzy se z toho oklepe.  Taktéž jsem slyšel po závodě, že i Jirka Magál měl nepříjemný pád v posledním sjezdu, něco o odřeném kolenu a samozřejmě otřesu z pádu :-(…doufám, že taky se brzy otřepe a bude moc bez obtíží pokračovat dál. Jo jo, občas jsou běžky dost drsný… Po závodě jsme se přesouvali do Toblachu, večeře a do hajan…opět lehce po 23.hodině.

Lukáš