Osobní nástroje
Nacházíte se zde: Úvod Members lukas Sezona 2013/14
Facebook Lukáše Bauera
Vyhledat

Výběr z fotogalerie…

« prosinec 2016 »
Ne Po Út St Čt So
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

 MP

Marketingovým partnerem Lukáše Bauera je
Müller Production s.r.o.

 
Translate into
Akce dokumentů

Sezona 2013/14

Lukáš Bauer: 14.04.2014

Jj, chvilku mi to trvalo, ale odstup asi tak 14 dnů od konce sezony by již mohl být dostatečný, takže jdeme na to! ;-) …. Tak jaká vlastně byla sezona 2013/14???....

Sezona 2013/14

Ohlédnutí za sezónou ;-)

Jedním slovem ÚSPĚŠNÁ! ;-)… Ano, i když v sezoně byly i nějaké problémy a pády, tak celou sezonu hodnotím jako vydařenou a jsem rád, že jsem po 2 letech, kdy mě velmi sužovali zdravotní problémy – zejména zlomená pata – mohl konečně opět kvalitně potrénovat v létě (možná až moc ;-) ) a v zimě už to bylo o něčem jiném než v předchozích 2 sezonách. K letní přípravě se toho napsalo již celkem dost, ale neodpustím si ještě jednou poděkovat MUDr. Oldovi Vastlovi – primáři ortopedie Nemocnice Sokolov, který mi přesně před rokem „vytunil“ patu, a i když o sobě dávala dost znát při běhu a zejména v klasice až do konce srpna, tak v porovnání s předchozím rokem to již bylo naprosto v pohodě a i díky tomu jsem mohl opět „skákat přes kaluže“ a plnit sportester Garmin mnoha hodinami běhu. Již v Muoniu, kde jsme opět v listopadu pobývali, se mi lyžovalo velmi slušně, ale že se hned v úvodním SP v Kuusamu posadím do křesla vedoucího závodníka a vyhraji závod SP tak to jsem nečekal. Super pocit takto vkročit do sezony (úvodní sprint nepočítám ;-) ) a ani mi nebudete věřit, že jsem nebyl schopen odpovědět novinářům na otázku, kdy že jsem to předtím naposledy vyhrál závod SP ;-)…Bylo to tak dávno….asi v pravěku ;-). Prostě super!  Vítězství je skvělé, ale nese s sebou i nějaká úskalí a já, aktuálně odvyklý od podobných úspěchů, jsem najednou cítil větší tlak – jak nějaký nováček ;-) – a asi to ovlivnilo následující závod v Lillehammeru, kde jsem zůstal za svými možnostmi, i když štafeta už byla opět výborná. No a tím jsem se na klasické sinusoidě rozjel tryskem dolů L…nadcházející víkend v Davosu jsem naprosto vybouchl v závodě na 30km Volně a rázem jsem byl z ještě skoro euforie na dně…41.místo, ale zejména ten pocit, kdy jsem se celý závod snažil, ale neměl jsem naprosto šanci, když mě někdo předjížděl tak jsem většinou nebyl ani schopen se ho na chvíli chytnout a chvíli se udržet…pocit jako bych měl 20kg baťoh a lyže snad špičkami dozadu…a i přes neustálou snahu jsem  v maximálním tepu výrazně zaostával oproti mému standardu…  No nic moc situace, zvlášť po skvělém rozjezdu sezony a do OH ani ne 2 měsíce…takže změna plánů, návrat do ČR, nějaké vyšetření, ale ve finále nic hmatatelného…prý únava (možná mě dohnalo letošní, ničím nerušené trénování, od čehož mé tělo asi za ty poslední 2 roky odvyklo…). Takže naplánovaný odpočinek, kdy na programu bylo nic nedělat, nelyžovat…no nic jednoduchého, zvlášť když Tour de Ski byla za rohem…oficiálně jsem měl začít trénovat až se mi zase bude chtít…a možná se budete divit, ale mě se ani po 4 dnech vůbec nechtělo…a ani jsem necítil žádnou změnu, ze které bych mohl usuzovat, že se mi výhledově zase začne chtít…ale už proběhl telefon od trenéra RD i vedení, kteří již zjišťovali jak se připravuji na TdS…celkem byli překvapení, že jsem ještě ani nezačal, ale bral jsem, že dohoda byla jasná….no ale s ohledem na blížící se TdS jsem tedy asi 4 dny před TdS opět začal, ale vůbec to nešlo. Má snaha se z TdS „vyzout“ nevyšla a tak jsem s velkým „nadšením“ vyrazil na Tour, odtrápil se tam 4 etapy a poté z Tour odstoupil a jel se dát domu dohromady s jediným cílem a to dostat se z tohoto srabu. Do OH moc času nezbývalo, takže jsem se bez váhání domluvil na úpravě plánu startů na OH a zrušil svou účast ve skiatlonu, čímž jsem dostal týden navíc pro přípravu k dobru. Doma mě čekal týden nicnedělání, v jehož rámci jsem využil i možnosti vyšetření u německého specialisty na srdce a i podle výsledků tohoto vyšetření jsme doupravili závěrečńou přípravu na OH. Po týdnu jsem se vrátil spolu v Vítkem Zahulou (můj osobní servisman) do Toblachu, kde vize byla zůstat týden a nejspíše poté vyrazíme na SP do Polska…no a nakonec jsme v Toblachu zůstali přes 3 týdny. Zpočátku jsem se těžce rozjížděl, ale postupně mi lyžování zase začalo chutnat a už jsem viděl OH mnohem lépe. Sice jsem dobré pocity z tréninku nepřetavil v Top 10 v posledním SP před OH (dokonce na stejných tratích jako jsem v Toblachu 3 týdny trénoval), ale byl jsem přesvědčen, že jsem na dobré cestě. Následovala cesta na OH, kde již zbytek mančaftu byl přes týden, pár dní k seznámení s tratěmi a již tu byl závod na 15km K.  Skvělé 5.místo, sice mi tak den trvalo než jsem se dostal do stavu opravdové spokojenosti (asi tím, že jsem měl na 15km na posledních 2 OH medaili a nyní to bylo blízko, ale bez medaile…ale po těch problémech…super), ale pak přišla štafeta a se svým výkonem jsem byl naprosto spokojený okamžitě. To bylo přesně ono, opět jsem měl ten super pocit, že vím, kdy nastoupím a když nastoupím, že jim odjedu…prostě paráda. Hned po Tour de Ski jsem se rozhodl, že když jsem „odpískal“ skiathlon a tím, že mi letos bruslení nějak nešlo, že se pokusím udělat vše pro to, abych se na těžké olympijské trati dostal do team sprintu a i když jsem věděl, že se dlouhodobě počítá s Razýmkem a Jakšíkem, tak jsem bojoval. Velmi jsem doufal, že po výsledkách na OH budu do team sprintu nasazen… bohužel nepřesvědčil jsem. Mrzí mě to, že se mi nepodařilo do sestavy dostat, ale nominace je pravomoc trenéra a respektoval jsem to. Takže jsem měl rázem týden na to připravit se na 50km Volně. První tréninky – po delší době bruslením – byly nic moc, jako bych úplně zapomněl bruslit…možná kebule protestovala, tím, že jsem si jako jasný cíl vytyčil tu klasiku…nevím. Samotný závod byl dobrý, dokud se nejelo v úplně rozbředlém sněhu, ale pak už jsem se na této podmínce nesrovnal a závod dokončil na 31.místě. I tak jsem odjížděl z OH spokojen, protože po všech těch, nejen letošních, problémech jsem byl v klasice zpátky poblíž nejlepších a oba klasické starty vyšly perfektně. V úterý po OH jsem se rozhodl, že je čas stát se opravdovým lyžařem ;-) a bez jakékoli přípravy vyrazil na Vasák, tam dřel 4h18´a za vítězem zaostal něco kolem 4´. Ztráta na premiérovou účast minimální, zážitek intenzivní –  posledních 10 a zejména 5 stály opravdu za to ;-) a pokud se tam ještě někdy vydám tak i nějaké ty zkušenosti jsem posbíral ;-). Výhodou Vasáku bylo i to, že jsem následující sobotu nastupoval na SP Holmenkollen – 50km – s tím, že se jená vlastně o krátký závod, protože to bude něco kolem ½ toho, co jsem jel minulý týden ;-)…a i když jsem jen čekal, že mi brzo dojde, tak závod jsem odjel velmi vydařený a po mnohabodovém výdělku na sprinterských prémiích jsem závod dokončil na 9.místě. Super závod, užil jsem si ho a hurá do Falunu na finále ;-). Tam sprint opět těžký průměr (můj) a tak jsme se druhý den při hromadném startu sešli všichni „výborní“ sprinteři v poslední řadě (tím, že ve finále startuje pouze nejlepších 50 z SP) – kromě mě také Babikov, N.Hoffman, Duilvard a společnost nám dělal i Ch. Jespersen ;-). Ale chvilku po startu jsem se prodral dopředu a i když jsem v 2.půlce klasiky dost bojoval s lyžemi a únavou, tak na bruslařské části jsem měl jednak špičkové lyže a i díky tomu jsem celkem ožil, takže jsem si připsal na konto další vydařený závod – a v bruslen myslím můj letos suverénně nejlepší ;-). Následující den poslední SP sezony, startoval jsem jako 11., ale tak jak to byl den předtím super závod, tak dnes jsem tahal za kratší konec a propadl se o 2 příčky, ale i 13.místo beru jako velmi dobré. Za poslední 2 týdny jsem se posunul z nějakého cca 46.místa v SP na konečné 21. A v distančním hodnocení dokonce na 10.místo, což s ohledem na to, že jsem si letos z Tour de Ski neodnesl ani jeden jediný bodík beru jako velmi solidní. A Olympiáda úspěšná, takže spokojenost se sezonou je bez debat…jen bych si mohl odpustit ty komplikace v prosinci ;-).  Před zakončením zimy jsem ještě absolvoval finále Swix SkiClassics a to Årefjällsloppet. Kvůli nedostatku sněhu byl zkrácen na 61 km, trošku problémem bylo mnoho druhů sněhu od prašanu až po naprosto mokrý sníh, ale to je na laufech celkem obvyklé a i proto dost lidí volí objet celý závod soupažem, kdy neřeší, který vosk bude relativně nejlepší, resp. bude dělat nejméně problémů a řeší pouze skluz. Osobně jsem do toho nešel…sice bych trať soupažem objel, ale jde o rychlost a to s ohledem na to, že jsem poslední dlouhý soupaž jel na Vasáku 3 týdny zpět a předtím v listopadu, takže toto by jednoznačně v tomto případě nefungovalo. Od týmu jsem dostal úkol nastavit vysoké tempo od startu, což se stalo a vyhrál jsem i první sprinterskou prémii na 11.km (ještě vysvětlení, proč jsem před ní čekal ;-) – cílem teamu bylo pomoci Mortenovi do zeleného sprinterského čísla – celkově byl 2. a ztrácel pouhých 20 bodů – takže byla nastavena taktika s tempem s tím, že pokud bude mít možnost být do 5.bodovaného míst na prémii, a mi před ním, tak je třeba aby projel prémií co nejvýše postavený, tudíž jsme byli připraveni počkat a projet prémií až po něm. No a proto jsem se před prémií otáčel, viděl jsem někoho v naší kombinéze jedoucí jako 3., ale neviděl jsem ani do obličeje ani na číslo, takže jsem si vyšel stranou no a když jsem viděl, že to není Morten a není ani do 5.místa tak jsem si v klidu prošel prémií ;-) ). A toto se mi na laufech líbí, prostě týmová strategie a každý má nějaký úkol, celý tým jede dohromady a tak podobně. Poté následoval delší sjezd zpátky ke startu, kde jsme my, kteří jsme měli namazané lyže měli trošku handicap ve sjezdu, další prémií jsem projel 9. a asi 25km do cíle jsem dostal ale neskutečný „hlaďák“ a naprosto vyrupal… takže jsem si poslední závod sezony krásně „užil“, na všech občerstvovačkách se dožadoval jídla, ale nikde nic, jen pití… Opět škola…laufaři prý na takto „krátký“ závod pouze pijí, takže neměli nic jiného než pití a tím, že se občerstvovalo uprostřed divočiny tak ani neměli kam pro jídlo zaběhnout… no co, sice když jsem naposled chytil stejný hlaďák (na kole), tak jsem ležel ve škarpě a Kačenka si pro mě dojela autem ;-)…ale zde to nepřicházelo v úvahu a „v mlze“ a roztřesený jsem si to „uháněl“ k cíli…uháněl tak, že si režisér nenechal ujít moment, kdy se přes mě asi 3,5km před cílem přeřítila Kalla a já byl bez šance ..(na svoji obranu uvedu, že holky startovaly 15´před námi, ještě před hlaďákem jsem se před ně dostal, ale pak mě Kalla a po ní ještě Niskanen vymazaly ;-) ). Situaci ještě dokreslím tím, že poslední cca 2,5 km se jede po jezeře, kde pořád vidíte cíl a já se za poslední 2km 2x zastavil a přemýšlel, jestli to vůbec dojedu ;-)…prostě skvělý zážitek… Takže se asi nebudete divit, že když jsem se dostal přes cílovou čáru, že jsem se bez slova došoural k jídlu a koukal se na něj jak na svatý obrázek. No a když mě Vítek osvobodil od lyží a holí tak jsem pobral co se mi vešlo do náruče a 15´jenom jedl bez ohledu na to, že jsem propocený, že fouká, asi jsem i někomu překážel…prostě jsem jedl ;-) ;-)… Asi jsem divnej, ale i tohle k závodění patří a i profíci rupnou neskutečným způsobem, ale co, v tu chvíli jsem měl už po zimě ;-)… Za hodinu už to bylo celkem dobrý, takže pozdní oběd, vytáhnout obleky a dát se do gala…no a už jsme šli reprezentovat na závěrečný banket a věřte, že jsme celou úspěšnou sezonu zakončili na úrovni jak se sluší a patří ;-).

Za celou sezonu bych chtěl poděkovat jak celé mé rodině, bez jejichž podpory by to nešlo, tak celé repre spolu s realizačním týmem, Jankovi Neuberovi, s jehož skupinou trénuji, zejména přes léto, když jsem doma; sponzorům, kteří za mnou stojí a stáli i v těch předchozích problematičtějších sezónách, Martinovi Müllerovi, který mě po managerské stránce opečovává…. A nesmím zapomenout na mou letošní posilu a tím je Vít Zahula, který má na starosti mé lyže a myslím, že jsme společně udělali kus dobré práce.

Tak a to je konec…

Díky všem, kteří mě podporovali ať přímo nebo nepřímo, všem, na které se jmenovitě nedostalo a i Vám všem, kteří jste mi fandili. I Vy k tomu patříte!

Díky

Lukáš

Partneři

Cetelem - hlavní partner

Hortim

 

topfruit-140,.png


Dukla Liberec

Author

Fischer

ToKo

Alpina

LEKI

 SkiErg-concept2

VAVI