Cortina – Toblach … smolná etapa, ale jedeme dál…

Od včerejší etapy jsem si sliboval, že sice bude dost bolet, ale můžeme reálně co nejvíce stáhnout náskok Legkova, podle časů startů bylo jasné, že vytvoříme výbornou skupinu spolu s Manificatem, Hellnerem, Harveyem, Černousovem a brzx dojedeme i Vylegzhanina a Kershawem. Od startu jsme jeli „hranu“ a já si tak kilometr zvykal na toto velmi vysoké tempo. Pak již to bylo lepší, i když každé zaváhání se velmi těžko dojíždělo. Ještě než jsme asi na 2,5. km dojeli Vylegzhanina s Kershawem tak odpadl Harvey. Bohužel těsně poté co jsem odtáhl svůj úsek a zařadil se na konec skupiny (první vždy odtáhne a zařadí se na konec a za chvíli ten první taktéž až se zase dostanete na čelo a jedete „svůj“ úsek – prostě jak v cyklistice…). V tu chvíli byl přede mnou Černousov, před ním Harvey, Manificat a vepředu Hellner. Harvey nás vzadu odpojil, chvíli trvalo než se přes něj dostal Černousov, ale po chvíli i on polevil, takže jsem šel před něj (úplně lehce to nešlo, protože trať byla dost úzká) a snažil se dojet Manificata s Hellnerem, což se mi asi po ½ km podařilo. Samozřejmě Černousov se tím také dostal zpět do skupiny. Za chvíli jsme jeli společně s Kershawem a Vylegzhaninem, ale tempo bylo pořád velmi vysoké, i když již to nebyl takový sprint jako chvíli po startu. Na 7,7.km jsem měl první občerstvovačku a, i když jsem nebyl úplně v pohodě, tak jsem se ve skupině srovnal a celkem stíhal. No a za chvíli přišel, bohužel pro mě zlomový okamžik závodu, kdy ze shluku servismanů vyběhl trenér Legkova a Černousova a chtěl Černousova občerstvit. Naběhl asi do půlky tratě, tam předal Černousovi pití, ten přestal jet a najednou se udělala díra před ním. Já jsem v tu chvíli jel těsně za ním, skoro na patkách (jak se ve skupině jezdí) a musel jsem zareagovat na jeho rychlé zpomalení a díru před ním. Takže ho objedu. Ale z leva to nešlo, tam stál trenér, Černousov těsně přede mnou, takže pouze zprava, kde ale bylo velmi málo místa a hned vedle okraje trati sráz dolů… Jednal jsem reflexně, takže rychle doprava, ale hodně na úzko, abych se tam vešel, ale bohužel se pod mou pravou lyží probořil okraj tratě, mě to přetočilo o 180°, padl jsem na kolena a v první chvíli jsem se viděl jak letím až dolů do rokle… K tomu naštěstí nedošlo, ale já měl rázem ztrátu… Tak jsem se snažil v okamžiku zvednout a pokračovat, ale jak jsem chtěl zabrat do holí, tak mi levá jen proletěla kolem…při tom pádu jsem ji zlomil (jak jsem se na ni navalil, tak to by nevydržela žádná hůl :-( ). Takže jsem chvilinku jel pouze o jedné holi, naštěstí asi po 50m byl běloruský servisman, který mi podal rezervní hůl – opravdu hodně děkuju. V tu chvíli jsem měl ztrátu asi 100-150metrů, těžko odhadovat. Bylo mi jasné, že se musím dostat zpátky do skupiny jinak nemám nárok, takže jsem jel ze všech sil, ale vydržel jsem to asi 3km, než mi skupina, ve které se střídali ve vedení, začala výrazně odjíždět :-(. Prostě pech v nejhorší moment a nevím v jaké super formě bych musel být, abych sám dojel skupinu složenou z takhle silných závodníků, kteří se navíc střídají v udávání hranového tempa, ale včera to bylo prostě nad mé síly. Ze skupiny chvíli po mé kolizi vypadl i Vylegzhanin, což o výši tempa také svědčí. Kousek za nejvyšším bodem trati jsem dojel dalšího odpadlíka – Černousova – a snažili jsme se spolupracovat. Zpočátku nám spolupráce nijak výrazně nešla, bylo vidět, že toho má plné zuby, ale později, asi 6km před stadionem (ani ne 10km do cíle) již spolupracoval výborně (možná i proto, že dostával informace, že nás dojíždí právě Vylegzhanin (a to jsem netušil že nejen on, ale celá skupina)) a já si zrovna „užíval“ docela slušné krize… Poslední 3 km závodu, již na tratích v Toblachu, jsem již ždímal poslední zbytky sil a do cíle přijel úplně hotovej. Nejen hotovej, ale i hodně zklamanej, protože jsem přesvědčen, že bych se ve skupině s Hellnerem udržel a nejenže bych v porovnání s tímto průběhem ušetřil dost sil do dalších etap, ale měl bych otevřenou možnost v dalších etapách bojovat až o 2.místo celkově… Takhle nezbývá, než polknout kopec smůly, který mě v této etapě potkal a se „vztyčenou hlavou“ bojovat dál a snažit se dosáhnout co nejvýše, i když na původní cíl do 3.místa celkově v TdS mě může dostat jen zázrak… Ale „fňukal“ jsem již dlouho, zázraky se občas dějí a i kdyby ne, tak se lehce nedám! Za včerejší etapu gratuluji Dariovi, protože ji odjel excelentně a sám (poklona), Hellnerovi s Manificatem, protože vydrželi nasazené smrtící tempo a dojeli i Northuga s Legkovem a taky Jakšíkovi, za vynikající posun ve včerejší etapě. Taky děkuji všem za podporu a povzbuzující vzkazy a věřte, že bojovat budu!

Lukáš